ZŠ TGM
Borohrádek
pomáhá ti otevřít dveře do budoucnosti
Hlavní menu
PO | ÚT | ST | ČT | PÁ | SO | NE |
---|---|---|---|---|---|---|
29 | 30 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 |
6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 |
20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 |
27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 1 | 2 |
« Předchozí měsíc červenec 2026 Další měsíc »
Ve středu 25.10. se již potřetí otevřela brána do borohrádeckého Strašidelného lesa.
Vstupní bránu tentokrát přísně střežila bílá paní a její pravá ruka Smrtka. Projít mohli jen ti, kteří zvládli napočítat alespoň do dvaceti a nebáli se projít do světa plného strašidel a přízraků.
Hned za branou děti přivítala moudrá žena s pomocníky a předala jim ochranné talismany proti zbloudilým duším. Na své si přišli i rodiče, ti si odnesli moudra k zamyšlení. Co však bylo důležitým zjištěním – dušičky nemusí být jen ty, které má vodník ve svých hrníčcích. Dušičky se říká také Svátku zesnulých, který připadá na 2. listopadu.
Poté se již děti s ochrannými talismany vypravily do víru světýlek a napětí. Cesta je vedla ke starému hřbitovu, kde temné postavy vykopávaly hrob a hlídaly hřbitov. Někteří odvážlivci si hrob vyzkoušeli na vlastní kůži, ale pro přízraky byli příliš plní života, proto byli i tito odvážlivci posláni dál, přímo do náruče upírek a kostlivky Coco.
Zde to však děti neměly jednoduché, protože Coco je nechtěla jen tak pustit. Děti jí musely předat dary na oltář a upírky zjišťovaly, zda děti vědí, jak se chránit před upíry. To ale děti i rodiče hravě zvládli. Upírky byly velice vychytralé. Bály se svého pána Drákuly a když je přemohla lenost, využily děti, aby Drákulovi místo nich přinesly nashromážděnou krev. S ampulkami plnými krve děti navštívily hraběte Drákulu. Ten byl mile překvapen darem, který mu děti přinesly, a nechal je pokračovat v jejich cestě lesem.
Cesta se stávala temnější a temnější a vedla je přímo do náruče krvežíznivých duchů a zakletého vlkodlaka. I přes svůj velmi děsivý vzhled děti mile překvapil, protože potřeboval jejich pomoc k překonání zlých duchů. A jelikož to byl vtipálek, nechal se od dětí podrbat i za uchem. Společnými silami nad duchy děti vždy zvítězily a duchové museli zalézt zpět do svých černých děr. Vlkodlak dětem poděkoval za záchranu a děti s radostí nad vítězstvím vyrazily do zombie školy.
Bylo vidět, že zombice škola moc nezajímá a paní učitelka v podobě ducha to s nimi nemá vůbec jednoduché. Zombice však byly chytré a na otázky a praktické úkoly, které nevěděly, využily děti a jejich rodiče a společně vše zvládli. Zároveň se u toho i společně pobavili, protože rodiče se zapojili natolik, že někdy byli s odpověďmi na otázky z pohádek rychlejší než děti.
Po zábavě v zombie škole čekal účastníky náročný úkol – uspat probouzející se kostlivce na starém už opuštěném hřbitově. Zde se samotný kardinál s mnichem a jeptiškou marně snažili vrátit kostlivce zpět do svých hrobů. Děti však brzy přišly na mnohem účinnější způsob, něž byly latinské zaříkávací formule – stačilo jen hezky česky poprosit a poděkovat. Velmi rychle tak vyřešily celý problém a s dobrým pocitem mohly pokračovat přímo do náruče pavoučnic.
Místo to bylo nehezké, plné pavučin a velkých i malých pavouků. Cestu přes pavučinu střežil obrovský pavouk. Ani ten však děti neodradil. Prokázaly obrovskou statečnost a hbitost a mrštně proklouzly pavučinou, aniž by se pavouk vzbudil nebo si jich všiml. Cesta strašidelným lesem se tak pomalu chýlila ke konci, jen zbývalo projít kolem čarodějnic, které potřebovaly nasbírat dostatek pavouků pro svůj kouzelný lektvar.
Byly tu čtyři čarodějnické sestry. Jejich chatrč byla obklopena kostmi zvířat a ochranným kruhem, temní ptáci střežili celý prostor a uprostřed stál velký kotlík plný zvláštní směsi. V ní byli skryti malí pavoučci, které čarodějnice nutně potřebovaly pro svůj lektvar. Děti statečně nořily své ruce do směsi, aby pro čarodějnice aspoň jednoho ulovily. Všem se to podařilo! A čarodějnice tak měly dostatek surovin pro své chutné lektvary. Spokojeně pak děti pustily do cíle jejich cesty. Cestou mohli někteří návštěvníci potkat i Smrť, která prochází mezi světem živých a mrtvých a hlídá čas každého z nás.
Konec cesty lesem naznačoval strašidelný altánek plný dobrot, malých odměn a teplého čaje s případným dochucovadlem pro zmrzlé dospěláky. Zde zombice s vězeňkyní dětem rozdaly bonbony a odměny za statečnost. O občerstvení všech odvážlivců se postaralo přímo vedení strašidelného altánku.
Vše dobře dopadlo a všichni se pomalu vydali na cestu k domovu do teplých postýlek.
Děkujeme všem malým i velkým návštěvníkům za hojnou účast, finanční podporu pro naše strašidla a obrovskou motivaci pro pořádání dalších podobných akcí. Moc nás to těší.
Zvláštní díky patří žákům sedmých a devátých tříd, kteří výborně ztvárnili všechna možná strašidla a prokázali obrovský herecký talent. Zároveň bychom chtěli poděkovat všem zaměstnancům školy, kteří se podíleli na organizaci a přípravách celé akce.
Těšíme se opět příští rok a nezapomeňte: “Kdo se bojí, nesmí do lesa.”
Martina Rückerová
Mgr. Iva Přibylová | 27.10.2023 v 11:14
Mapa stránek | © ZŠ TGM Borohrádek 2011 - 2024 | Created by YouCan.cz