Ohlédnutí za lyžařským výcvikem

Ve dnech 17. března až 23. března 2019 se uskutečnil lyžařský výcvik naší školy.

Chtěla bych vám vyprávět o našem lyžařském výcviku.

Všechno to začalo nástupem do autobusu, který byl celkem klidný. Když pak ale někteří zapnuli ty svoje repráky, tak mi došlo, že tohle bude jízda. Přes celý autobus řvaly všechny typy písniček, při kterých se nedalo rozhodně spát. Je pravda, že se našli i nějací borci, kteří to zvládli, ale já mezi ně rozhodně nepatřila. Doufala jsem, že jeden z nich bude pan učitel Sitka, který slíbil pizzu za to, když ho někdo vyfotí při spánku, ale to se bohužel nikomu nepodařilo.

Když jsme dorazili do Harrachova, byli jsme informováni, že pension je ještě kilometr daleko a že jediný, co se poveze, budou naše kufry a lyže. Unavení jsme byli během chvilky, ale nakonec jsme ten kilometr ušli.

Po rozdělení pokojů jsem zjistila, že každý den budu muset vyjít schody úplně nahoru, což mě opravdu vyčerpávalo. Takže pro všechny, co se pořád divili, že furt spím, tak tady máte důvod J. Poté, co jsme se zabydleli, jsme vyrazili na krátkou procházku po Harrachově. Do pensionu jsme se vrátili tak akorát na večeři, které nebylo rozhodně co vytknout. Dále nás čekalo náhodné rozdělení do týmů, za který jsme bojovali po celý lyžák. Naštěstí jsem se dostala do toho nejlepšího týmu, kde jsme získali body za některé aktivity, kterých bych se nikdy nezúčastňovala např.: otužování nebo ranní jóga. Jógu bych ještě dala, ale to vstávání... Body jsme získali i za různé soutěže a výšlap do neznáma, který následoval ve středu.

V pondělí ráno jsme vyrazili na sjezdovku, kde nás opět rozdělili do skupin, ale tentokrát podle výkonů na lyžích. Asi jsme nebyla úplně marná, protože jsem byla zařazena do jedniček (zkušení lyžaři). Ti, co na lyžích ještě nestáli, si to poprvé vyzkoušeli. Pak nastal okamžik, na který nikdy nezapomenu. K lyžařům, kteří se častěji váleli, než stáli na lyžích, přijeli ti zkušenější a pomohli jim se na nich udržet. Tento dobrý skutek dojal i naše instruktory.

V úterý se nás pan učitel Sitka snažil zdokonalit v lyžování. Zjistila jsme, že jízdu na jedné lyži opravdu nezvládám, ale to nevadí, nebyla jsem sama.

Další den jsme vyrazili na celodenní turistický výlet kolem Mumlavských vodopádů směr Čertova hora. Do cíle došli jen ti nejlepší z nás, kam jsem opět nepatřila. Bohatě mi stačil výšlap k Vosecké boudě, což byl také dobrý výkon, když někteří odpadávali již cestou.

Po náročném předchozím dni jsme opět stáli na svahu. Bolavé nohy, natažené svaly a unavené tělo nám v lyžování nijak nezabránilo a den jsme si opět užili.

Pátek jsme se rozhodli věnovat dobrým skutkům. Napsali jsme na balonky pozitivní vzkazy a rozdávali je po sjezdovce náhodným lidem. Poslední večer byl zakončen diskotékou. Po několika tancích a náročném týdnu se mi podařilo usnout v průběhu diskotéky. Přestože většina tvrdila, že nebudou tancovat, po mém probuzení jsem zjistila, že všichni umí tančit cha-chu. Vůbec nevím, jak je to možné, ale dobrá práce, Petře J.

Uteklo to opravdu rychle, najednou tu byl poslední den. Vydařený lyžák jsme zakončili jízdou na bobové dráze.

Děkujeme instruktorce Anetce za její přítomnost na lyžáku, panu kuchaři za výtečná jídla, panu asistentovi (rosničce) za skoro přesnou předpověď počasí, majitelům za trpělivost s námi a hezké ubytováni a panu učiteli Sitkovi za všechno ostatní J. Děkujeme i za vyhranou sázku, při které slíbil, že nebude jíst, a bohužel ji kvůli mandlím a Oreu projel... Tak třeba příštěJ. Už se s Anetkou těšíme na pizzu. A také děkuji svým spolužákům za krásný lyžák.

Veronika Michajlowa, VIII. A

Mgr. Iva Přibylová | 31.03.2019 v 17:53