Jak jsem začal mít rád Vánoce

Příspěvek Vojty Cikána, žáka 9.A

Jak jsem začal mít rád Vánoce

Budím se s mírnou nechutí za zvuků vánočních koled. Už se blíží k poledni. ,,Hloupý Vánoce,‘‘ říkám si. Každý rok zruší Ordinaci v růžové zahradě, Ulici a dokonce i noční pořad o astronomii z Rumunska a to vše nahradí koledami a vánočními pohádkami. ,, Nesnáším Vánoce,‘‘ říkám si jen potichu, přičemž zamačkávám budík a vracím se do říše snů.

Ocitám se v nějaké zapadlé vesnici. Připadá mi to tady dost povědomé. Nojo! Je to Zdelov! Ale ještě v době, kdy se jmenoval jen Delov. A co to to rázem nevidím před sebou. Duch! ,,Já jsem duch Vánoc minulých. Vúúú,‘‘ začne na mě. To jsem teda nečekal, že když se vrátím do duchen, ve snech se potkám s duchem. ,,Co ty seš za typa? Vidím skrz tebe a nejde ti dát ani čeka,‘‘ povídám. ,,Možná jím moc luštěnin,‘‘ říkám si jen tak pro sebe. ,,Nééé,‘‘ začne znova duch, ,,přišel jsem tě naučit mít rád Vánoce.‘‘ A tak mi pustil Tři oříšky pro Popelku. Móc se mi to líbilo. ,,Už mám rád Vánoce,‘‘ říkám nadšeně. A duch na to: ,,No vidíš, Ondro. Ani nebylo potřeba mých dvou bratrů, duchů Vánoc budoucích a přítomných!‘‘ ,,Ale já nejsem Ondra. Jsem Vojta! Vojta Cikán!‘‘ ,,Aha… No… Tak to jsem tu špatně. Pardon!‘‘ řekl duch, v tu chvíli zmizel a já se probudil. A probudil jsem se s radostí, že jsou Vánoce.

Vojtěch Cikán, 9.A

Mgr. Iva Přibylová | 22.12.2016 v 10:56