Beseda s paní Martou Kottovou

Vyhledávání

Kalendář akcí

Podporují nás

Probíhá...

« Předchozí měsíc listopad 2022 Další měsíc »

8

Program prevence 08.11.2022 od 08:00
ZŠ TGM Borohrádek

Program prevence 08.11.2022 od 10:55
ZŠ TGM Borohrádek

Fungování médií 08.11.2022 od 11:00
ZŠ TGM Borohrádek

11

Edubus 11.11.2022 od 09:00
ZŠ TGM Borohrádek

15

Program prevence 15.11.2022 od 08:00
ZŠ TGM Borohrádek

Daně v ČR 15.11.2022 od 08:00
ZŠ TGM Borohrádek

Program prevence 15.11.2022 od 10:55
ZŠ TGM Borohrádek

16

Informační odpoledne pro rodiče 16.11.2022 od 16:00
ZŠ TGM Borohrádek

24

Projektový den POKOS 24.11.2022 od 08:00
ZŠ TGM Borohrádek

29

Program prevence 29.11.2022 od 08:00
ZŠ TGM Borohrádek

Program prevence 29.11.2022 od 10:55
ZŠ TGM Borohrádek

Jak správně stolovat, zahraniční gastronomie 29.11.2022 od 13:15
ZŠ TGM Borohrádek

Dne 20. 5. 2015 se uskutečnila vzpomínková akce k 70. výročí konce druhé světové války.

Letošní 70. výročí ukončení druhé světové války jsme si v Borohrádku připomněli dne 20. května společně s paní Martou Kottovou, která prošla koncentračním táborem v Terezíně a Osvětimi. Své vzpomínky nejprve předávala žákům ZŠ TGM Borohrádek a navečer se uskutečnila v místním kině beseda s veřejností.

Marta Kottová je obdivuhodná vitální dáma se smyslem pro humor, s kterým nám vyprávěla židovské anekdoty a kterým získala již při vstupu do třídy své školní posluchače. Pobyt v Terezíně přirovnávala k lázním – ve srovnání s Osvětimí, kterou by nejraději ze svých vzpomínek úplně vymazala.

Do Terezína byl nejprve deportován bratr paní Kottové Viktor a později i paní Marta se svými rodiči. Ve chvíli, kdy se židovská dívka Marta dověděla, že bude oddělena od maminky a bude žít v tzv. dětském domě společně s ostatními dětmi, plakala. Později si uvědomovala, že soužití s dětmi znamenalo i „vyvádění blbin“ a méně úzkosti, kterou dospělí nedokázali skrývat. V Terezíně se ale mohly rodiny po skončené práci navštěvovat. Vzpomínala i na učitelky a profesorky, které terezínské děti tajně vyučovaly a riskovaly tak svůj život. V době výuky musel někdo hlídat, aby se to esesmani nedověděli – na místě by učitelky zastřelili.

Z Terezína putovala rodina paní Marty v dobytčích vagónech do Auschwitz-Birkenau (Osvětim). Netušili, že toto místo je vyhlazovací tábor… Po třídenní cestě v hrozných hygienických podmínkách vlak zastavil. Paní Marta vyprávěla, jak byli doslova vykopáni či vytlučeni klacky ven. Poté začalo rozdělování – muži na jednu stranu a ženy a děti na druhou. Všichni se museli seřadit do pětic a pohybovat se po kolejích. Maminka stála na jednom konci pětice, její dcera na druhém. Paní Kottová vzpomíná, že jí maminka podruhé darovala život. Zavolala svoji Martu k sobě a chytla ji za ruku těsně před Josefem Mengelem. Ten uviděl ženu a dítě a Martu odhodil stranou. Na rodiče paní Marty čekala plynová komora. Několikrát během svého vyprávění zopakovala svoji nejčastější větu z této doby: „Ať ten kouř není moje maminka a můj tatínek.“

Paní Kottová rovněž přiblížila svůj návrat do Prahy. Společně s dalšími pěti mladými ženami putovala hlavně pěšky. Cestou nebyla nouze o zážitky jako ten, kdy požádaly ruské vojáky o chleba a ti jim nabídli celou živou krávu. Rusové je chtěli i svézt, ale bez mapy se v kraji nevyznali a dovezli ženy tam, odkud vyjeli. Cesta do Prahy skončila v neděli 12. května 1945. Paní Kottová se šťastně setkala se svým bratrem Viktorem.

Iva Přibylová

Dojmy žáků

Paní Kottová byla velmi milá a litovali jsme ji, čím vším si prošla. Ukazovala nám různé fotky, knihy, falešnou anglickou libru i podšité židovské hvězdy. Pokládali jsme různé otázky o koncentračním táboře. Byli jsme velmi rádi, že jsme se mohli s paní Kottovou setkat.

Natálie Nejedlá

Ve mně beseda vyvolala dobrý, ale smutný dojem. Mám k této paní respekt kvůli tomu, co si prožila. Obdivuji, že o tom dokáže ještě mluvit.

Petr Procházka

Přednáška byla „nádherná“. Slzám jsme se jen tak bránili. Obrovskou radost nám udělal její úsměv a slzy, když od nás dostala obrovského dřevěného motýla. Víme, že motýly v sobě nosí všichni, kteří přežili Terezín. Bylo to místo, kde motýli nelétali.

Byl to nezapomenutelný zážitek a paní Kottové přejeme vše nejlepší a ať užívá života.

Michaela Zahajská

Přednáška se mi moc líbila, byla zajímavá, ale docela smutná. Myslím, že by to mělo slyšet více lidí.

Nikola Bozková

Rádi vidíme, jak se přesto všechno směje.

Zuzana Bezdíčková

Bylo velmi zajímavé se dozvědět něco o tom, co se tam odehrávalo za šílenství, co jedli, jaká tam byla hygiena a hrozné podmínky.

Karel Langr

Bylo velmi zajímavé poslouchat, jak to za války chodilo. Život v koncentračním táboře byl horší, než si kdo z nás mohl myslet.

Adam Fresser

Nikdy jsem netušila, že by mohlo být něco tak strašného. Divím se, že má paní Kottová tolik sil o tom mluvit.

Iva Lochmanová

Paní Kottová prožila něco, co v ní zanechalo vzpomínky na celý život. Jsem moc ráda, že jsem s ní mohla osobně hovořit při natáčení reportáže pro ČT. Je pro mě velkým vzorem, protože to, co dokázala, mě udivuje a neskutečně ji obdivuji. Je neuvěřitelné, že přesto všechno je pořád energická, hodná a váží si všeho, co má. Všechno v koncentračním táboře mi přišlo hrozné a neuvěřitelné. To, že je oddělili od rodičů, skoro nic nejedli, chodili skoro nazí a ještě k tomu chodili každý den pracovat. Je to neuvěřitelná žena! Paní Kottové přeji, aby byl její život jen krásný, šťastný, láskyplný a hlavně ať je zdravá! Jsem ráda, že jsem se s takovou ženou setkala!

Martina Krejčíková

Mgr. Iva Přibylová | 22.05.2015 v 14:13